GIF vysvětlení – můj radostný tanec po 45 minutách jízdy na kole skrz džungli (v té době s býki, což jsem nevěděla. Naštěstí!) s obří deskou na zádech, která avšak vážila asi milion kilo, a kterou mi daroval jeden hodný pán.

Vždy jsem se řadila mezi lidi, kteří dárky raději dávají než dostávají. Ráda jsem týdny přemýšlela, co by dané osobě mohlo udělat radost. Nejvíc mě však ze všeho těšilo, když jsem mohla občas dárek vyrobit. Jsem zkrátka přirozeně tvořivý typ. 

Jenomže pravdou je, že pro někeré lidi je obtížné vůbec dárek vymyslet.

Určitě znáte ten typ lidí, kteří Vám řeknou že nic nechtějí a nic nepotřebují. No a po té co konečně něco vymyslíte, jejich reakce na dárek je “Hezký, díky.” Nicméně, oba dva víte, že je to taková formalita a slušnost. Zkrátka reakce bez emocí.

No a naneštěstí jedním z těchto typů lidí je můj Tim…

A tak se pomalinku blížily jeho narozeniny a já samozřejmě byla ve stresu stejně jako loňský rok. Na otázku “Je něco, co by sis přál?” jsem dostala očekávanou reakci “Ne.”

Kdybych byla v nějakém městě, tak to samozřejmě mohu vyřešit klasickým líným stylem. Naběhla bych do obchodního centra (i když to nemám ráda) a koupila něco, co bych tam zahlídla. Jenže problém je, že nejblížší obchodní cetrum je od místa, kde žiji, 3 hodiny tam a 3 hodiny zpět.

Jasně, vše se dá koupit online. Žijeme v 21.století, online shopy jedou. Avšak s tím přichází další problém. Téměř vše je sem doručeno zhruba do 2-3týdnů.

Život uprostřed Národního parku má hotl svá úskalí.

Z tohoto důvodu jsem začala objednávat něco málo už měsíc dopředu, avšak i tak jsem stále nebyla spokojená. Měla jsem pocit, že je to takový nějaký odflaknutý, a že v tom není ani kus mne nebo té snahy obecně. 

A pak přišel ten nápad.

Díky mému synovci začal být Tim naprosto posednutý vesmírem. Ta posedlost se dostala až do takové míry, že každý večer sleduje na Youtube nové a nové dokumenty. O vesmíru ví téměř vše a konec je prý nevyhnutelný.

No a jelikož má taky mimo jiné rád rejnoky, napadlo mě jednoho takového vyřezat ze dřeva a namalovat na něj vesmír. 

Vím, že to zní asi poměrně divně…

Vše začalo hledáním vhodného kusu dřeva. No, pro anglicky mluvící snad nemusím ani vysvětlovat jaké trapasy jsem zažila. Pro anglicky nemluvící, dřevo se řekne anglicky “a wood”, což se velmi často používá jako dvojsmyl, v češtině si to lze představit pod slovem “klacek”.

Narážky přicházely různé, a při některých jsem se poměrně i styděla. Například když mi jeden kamarád nabízel kus desky a já mu řekla, že potřebují něco mnohem silnějšího, jeho vysmátá reakce byla: “I am sorry that my wood is not thick enough for you.” V překladu: “Mrzí mě, že můj klacek pro tebe není dostatečně silný.” Sice jsem se cítila poměrně dost trapně, ale co už. Když není, tak není. Nicméně, po dvou týdnech se mi to nakonec podařilo a já našla klacek, který byl pro mě dostatečný silný.

Dřevěný rejnok

Další zhruba týden trvalo sehnat potřebné barvy a další věcí na malování. A pak mi zbyl už jen týden a kus na samotné vyřezání a malbu. O řezání snad ani psát nebudu. Z toho jsem upřímně měla velký strach. Přeci jen uříznout si prsty není nic složitého. Naštěstí mám ale stále všech deset prstů na rukou a dokonce i na nohou.

Světe div se, možná zdálo se to nemožným, ale já toho vesmírného rejnoka vážně zvládla vyrobit.

Vesmírný rejnok

Nejenže to Tima naprosto dojalo a dostalo, ale i mě samotnou to neskutečně bavilo, až jsem kolikrát ztrácela pojem o čase. Samotný dárek nabyl na nové hodnotě a je zkrátka jedinečný a od srdce.

Když jsem se pak nad samotným tvořením a reakcí Tima zamýšlela, došla mi jedna věc.

Měli bychom začít víc tvořit.

Myslím, že člověk nemusí být studovaný umělec, nebo se umělecem nazývat. Každý jsme schopen něco vytvořit, takže každý jsme tak trochu umělcem. 

Jediné co stačí je mít tu ideu a být ochoten věnovat svůj čas, úsilí a trpělivost do něčeho, co nevím jak dopadne. A věřte mi, ono to vždy nějak dopadne. A ikdyby by to nebyl ten nejdokonalejší výsledek pro Vás (protože jestli jste takoví perfekcionalisté jako já, tak nikdy nebudete 100% spokojení), obdarovaného člověka to jistě potěší, a třeba nakonec i Vy přestanete řešit nějaké ty drobné detaily.

Takže lenost a strach stranou. Začněme víc tvořit. Víc malovat, kreslit, šít, plést, výrabět, cokoliv, co zahrnuje manuální aktivitu a dává prostor naší kreativitě.

Nejenže je manuální práce důležitá pro naše mentální zdraví, ale hlavně všichni v sobě máme ten potenciál, tak proč jej nevyužít v něco krásného. 🙂

Share: