Když jsem poprvé začala lidem kolem oznamovat, že se stěhuji do Austrálie, téměř vždy první reakcí bylo: “Ježiši, vždyť je to daleko a navíc je to tam děsně nebezpečný. Pavouci, hadi, žraloci. No fuj, tam bych teda v životě nejel.”

Když jsem začala blíže specifikovat, kde teda budu žít, konkrétně v Northern Territory uprostřed Národního parku, každý vyvalil oči a s vážnou tváří se mě dotázal, zda jsem se náhdou nezbláznila.

A to se ví že jo, konkrétně do jednoho neskutečně úžasnýho Australana.

Na základě všech těhle negativních informací, doporučení, rad a varování, jsem přijela do Austrálie s notnou dávkou strachu. Z počátku jsem neustále vše kontrolovala. Doslova jsem čekala na všechny ty pavouky a hady, co si jistě číhají za rohem, aby si brzy mohli lebedit v mém novém domově. Nejlépe třeba pod postelí, protože to je přeci to nejděsivější místo z celého domu. Možná ještě sklep, ale ten naštěstí nemáme.

Je neskutečné jak na Vás ostatní lidé dokážou přenést svoje strachy a obavy, a to až do takové míry, že se chováte iracionálně. U mně se to projevovalo například důkladným kontrolováním bot, protože co kdyby tam náhodou ten pavouk byl?

Postupem času, kdy se mi při každém klepání bot Tim smál, jsem zjistila, že to asi nebude tak horké, a že jsou to jen předsudsky a nesmyslné obavy z neznámého. Je to asi stejné jako, když si některé státy o nás myslí, že máme stále komunismus, černobílou televizi a úředním jazykem je ruština.

Realita je taková, že za 6 měsíců, co žiji v Austrálii, jsem nepotkala ani jednoho velkého pavouka, pouze dva hady při trekování (a to z poměrně velké dálky), ani jednoho žraloka (možná proto že v NT se nesmí koupat a oceán máme 3 hodiny daleko).

Za to naopak jsem viděla divoké oslíky, stovky klokanů (dokonce i s mini klokanama v “kapsách”), desítky orlů, tisíce netopýrů, tisíce papoušků kakadu, pár krokodýlů, a nespočet Bogans people.

Za těch 6 měsíců jsem pochopila, že jestli je něco, čeho se v Austrálii máte skutečně bát, tak jsou to imigrační úřednící, kteří Vám můžou hodně znepříjemnit život, dále neuvěřitelně silné slunce, které spálí vše.

Bez SPF 50+ ani krok pokud si nechcete dovézt rakovinu.

A tou poslední věcí jsou veškeré bakterie, zejména pak v tropickém pásmu. Dezinfikovat, dezinfikovat, ovoce a zeleninu důkladně umývat, nehrabat se v hlíně bez rukavic, nelehat si do trávy, snažit se nezranit, protože nejenže se to hojí neskutečně dlouho, ale hlavně všude jsou bakterie a infekci můžete chytit raz dva.

Takže pokud jste stále váháli, zda odeslat aplikaci o Working Holiday Visa, protože by Vás tu mohl kousnout pavouk nebo sežrat žralok, věřte nebo ne, ta šance je asi stejná jako, že vyhrajete jackpot 🙂

Share: