Před pár dny se objevila skupinka buvolů v Kakadu Národním parku, vlastně na cestě, kudy denně jezdím na kole do práce. Ačkoliv byli po týdnu vyhnáni, na cestě přibyla tahle skvělá informační cedule, asi kdyby náhodou.

Od té doby každé ráno, když tudy jedu těch svých 7km do práce, tak si představuji, co bych asi tak dělala, kdyby tam najednou ten buvol skutečně stál. A ano, vím, že si to takhle akorát přitahuji. No ale vážně, co by bylo lepší? Lehnout si na zem či vylézt na nějaký strom? Což si teda neumím v reálu představit 

Doporučení Rangerů zní:”Neprovokujte je.”

Super, to se jim lehko řekne!

Díky tomuhle doporučení, jsem si v hlavě klasicky vytvořila přehnaný scénář. Kauza buvoli se dostala do takového extrému, že jsem si včera ráno po pár vteřinách raději sundala svítivě růžové triko a hledala jinou barvu. Co kdyby je to nějak vyprovokovalo? Růžová přeci není tak daleko od červené. 

Moje klasické představy
Růžové tričko bylo tedy vyměněno raději za černé a já byla spokojená, alespoň na chvíli. 

Avšak v půlce jízdy jsem si uvědomila jednu věc. “Sakra, vždyť v tom černým tričku a černých kraťasech, pohybující se rychle na kole, vypadám taky tak trochu jako buvol domácí.”

Co teď? 

Jsou buvoli barvoslepí? 😀

🙈

Share: