Když otevřete google a začnete hledat odpověď na otázku: “Jaké je žít v zahraničí?ve většině případů najdete stránky mluvící o výborné životní výzvě, zlepšení jazyka, nalezení nových přátel, posílení osobnosti a celkově o té nejlepší životní zkušenosti, jakou kdy můžete získat. Většina lidí píše o tom jak je to skvělé a jak jim to změnilo život, jak nalezli sami sebe, jak si zlepšili angličtinu, a hlavně jak si to děsně užili.

A ona je to z části třeba i pravda. Avšak nikdo Vám už neřekne tu druhou část, tu hořkou realitu, tu skutečnost, a co vše předcházelo těm úžasným pozitivním a závidění hodným fotografiím. Nikdo Vám neřekne, jak se budete na začátku cítit, a už vůbec nikdo Vám neřekne, že právě na začátku to bude hodně hodně krutý.

A tak jsem si odjela do Austrálie, plná nadšení, elánu, radosti a naivity, a na místo postupného plnění mých velkých očekávání jsem se střetla s tvrdou realitou.

Věřte mi, mít za partnera Australana nebylo a není až takové zvýhodnění, jak se mnozí lidé kolem domnívali a stále domnívají. 

Dovolte mi Vám zde shrnout ty nejdůležitější body a situace, které budete s největší pravděpodobností sami zažívat, pokud se také rozhodnete udělat tuhle velkou životní změnu.

Doufám, že Vám to pomůže, protože to je hlavní důvod a účel tohoto článku. Sama mohu říct, že kdybych tohle vše věděla předem, určitě by ten začátek byl o 100% jednodušší a rozhodně méně psychicky náročný.

Některé body se týkají výhradně Austrálie, jiné však můžete zažít a pocítit ve všech zemích, kam se přestěhujete.

1. Podpůrná skupina

Rozhodně tou nejtěžší věcí po přestěhování se do jiné země je skutečnost ztráty Vaší podpůrné skupiny. Touto skupinou je Vaše rodina, děti, přátelé, příbuzní, kolegové v práci, kamarádi ze sportovních aktivit, stálí zákazníci. Ono Vám to doma v ČR nedochází, ale tahle podpůrná skupina znamená hodně. Především znamená jeden fakt, a to, že nejste nikdy sami.

Neustále máte někoho, koho zajímáte. Někoho s kým máte srandu, někoho na koho se můžete v případě problémů obrátit, s kým si můžete povykládat, komu se můžete svěřit, vyplakat, s kým můžete sdílet svůj život. Tahle přátelství a vztahy jste si budovali celý život, a o všechny tyhle věci přijdete ve vteřině, co nasednete do letadla. A věřte mi, že volat si po Skypu není v tomto případě to samé. Lidská přítomnost a blízkost Vám bude neskutečně chybět, nehledě na časové rozdíly a s tím omezené možnosti volání. V zahraničí budete najednou sami za sebe, a Vy sami budete muset vše řešit. Nebude nikdo s kým byste mohli mluvit ve svém jazyce, ve chvílích kdy to nejvíc potřebujete.

Zkrátka ztráta podpůrné skupiny je hodně velký šok, který zažije každý.

Rada zní: Neztrácejte naději a nemyslete si, že jste divní, labilní či slabí, když neustále cítíte úzkost a stesk. Je zcela normální cítit se na dně, cítít se smutně, ztraceně a osamělě, když žijete v jiné zemi. Nehledě na partnery, jste tady a budete tady vždy sami za sebe. Partner je jen jeden člověk, v porovnání s Vaší rodinou a přáteli v ČR. A hlavně, nezapomeňte, že každý se tak na začátku cítí, řekněme cca první rok, jen bohužel o tom nikdo nemluví a nikdo Vám to nepřizná.

2. Samota a vyčerpání

Ať už se chystáte do zahraničí sami za sebe, s partnerem či za partnerem, věřte, že i tak se budete cítit ze záčátku většinu dní osaměle, jak jsem již psala výše. Realita je tu totiž taková, že tu vlastně nikoho nezajímáte. Proč byste taky měli?

Vybudovat si přátelství v zahraničí je velmi těžká věc a práce na plný úvazek, ale také velká dávka štěstí, že se potkáte s těmi správnými lidmi. 

K celému problému se totiž z počátku Vašeho pobytu váže jeden fakt, a to že neumíte pořádně anglicky, a hlavně, že nejste zvyklí neustále v angličtině mluvit, přemýšlet a fungovat. Ze začátku tak budete desně vyčerpaní a možná i lehce depresivní. Pokud se zamyslíte nad způsobem, jakým komunikujete v ČR, dojde Vám, že většinu času mluvíte automaticky, tak jak to cítíte. Dojde Vám, že se nemusíte tolik soustředit, hledat slova jak se správně vyjádřit, a že hlavně nemusíte tolik zapojovat hlavu.

Naopak během života v zahraničí musíte zapojovat mozek z hlediska mluvení (a nejen tam) více než dost, což je velmi vyčerpávající. Vaše hlava nemá šanci si nikdy odpočinout, nehledě na fakt, že ať se snažíte sebevíc, kolikrát nelze vyjádřit věci přesně tak, jak byste chtěli.

Rada zní: Nakupte si hodně magnezia, neboť pdporuje nervovou soustavu. Nepřehánějte to s prací a aktivitami a hodně odpočívejte a relaxujte. Pokud možno volejte do Čech a nestyďte se říct svým nejbližším, jak je to těžké, a že už teď potřebujete jejich psychickou podporu. Zároveň se však příliš nelitujte a berte to jako výzvu, kterou jste chtěli zvládnout, a kterou rozdohně jste schopni zvládnout.

 3. Jazyková bariéra

Můžete si myslet, že jste sebelepší v angličtině, můžete trénovat, učit se a sledovat tisíce seriálů, poslouchat podcasty, ale realita je taková, že s angličtinou budete mít ze začátku velký problém. 

V prvé řadě je to proto, že australská angličtina je o dost jiná než například britská angličtina, kterou se většina z nás učila ve škole. Ve všech státech Austrálie najdete atypický akcent, a zárověň také specifický slang. Připravte se tak na to, že z počátku se budete neustále ptát a prosit o zopakování věty, či tak nějak budete hádat, o co by se mohlo zhruba jednat. 

V druhé řadě mnoho Australanů nebude rozumět Vám kvůli Vašemu akcentu a Vaší výslovnosti. Pokud si vzpomenu na všechny ty hodiny angličtiny na základní škole, na střední, na vysoké, v jazykové škole, mohu jen říct, že to byla ztráta času a bohužel naučení se řady chyb a špatné výslovnosti. Nicméně psát o výuce jazyků v ČR tu nechci, to by totiž byla kapitola sama o sobě. Zkrátka bude to trnitá cesta za doprovodu přeučování se řady chyb.

Rada zní: Neváhejte investovat peníze a zaplaťte si kurz angličtiny. Stáhněte si také aplikaci Duolingo a pečlivě procházejte jednotlivé lekce. Ačkoliv si většina lidí myslí, že Duolingo je na nic, protože začíná zcela od začátku, během procvičování zjistíte, že v řadě věcí děláte chyby. I když se třeba jedná o drobné chyby, v konečném důsledku zní Vaše angličtina tak nějak lámaně a dost hloupě. Nejčastějšími chybami je například zapomínání členů “a” a “the”. Tyhle členy jsme s Timem přirovnali k jeho češtině bez skloňování podstatných jmen, jako například “Viděl jsem malá kočka.” 

Věřte mi nebo ne, ale ano, přesně takhle zníte v angličtině, když nepoužíváte členy 😀

Jazyková bariéra mě tak přivádí k dalšímu bodu a tím je Zlepšení jazyka.

4. Zlepšení jazyka

Mnoho lidí odjíždí do zahraničí “na zkušenou” právě kvůli zlepšení si jazyka. Pravdou však je, že většina lidí sáhne po první práci, kterou dostane. A ono co si budeme povídat, nikdo tu na Vás s otevřenou náručí vážně nečeká. Nikoho nezajímá kolik máte titulů, zkušeností z ČR, jak velký manager jste byli. Upřímně, tady jste nula.

Nemáte vyhovující angličtinu, nemáte diplom z australské univerzity, nemáte australské certifikáty, a také především nemáte žádné zkušenosti s prací v Austrálii. Troufám si říct, že tento systém není jen v Austrálii, ale v celé řadě jiných zemích.

Tudíž na Vás z počátku čekají práce jako úklid, pomocná síla v restauracích, práce na farmách, a na pár šťastlivců práce třeba v kavárně. Jenomže tenhle fakt přináší jednu z dalších nevýhod a to jsou Vaši budoucí kolegové. Pokud očekáváte “přátelské” Australany, tak jste na omylu. Vašimi kolegy ve většina případů budou lidé z celého světa jako třeba Thajci, Španělé, Poláci, Němci, Brazilci, kteří umí anglicky asi tak jako Vy a leckdy ještě hůře. A tak se jejich chyby stanou Vašimi. 

Rada zní: Stejně jako v bodu tři, zaplaťte si kurz, stáhnětě si Duolingo, a snažte se co nejrychleji najít příležitost, jak se bavit s rodilými mluvčími, a jak s nimi trávit co nejvíce času. Jinak se anglicky vážně nenaučíte. 

5. How ya going?

Jednou z nejtypičtějších frází Australanů je “Hi, how ya going?” – Ahoj, jak se ti daří?

Nesčetněkrát jsem slyšela v ČR od lidí, co žili v AU, jak jsou Australané milí, jak se Vás ptají, jak se máte, jak je zajímáte a jak jsou děsně přátelští. Většina cizinců, stejně jako já, po příjezdu do Austrálie na otázku “How ya going” začne vesele odpovídat a rozvíjet svou odpověď, na čež se většina Australanů usměje a pokračuje dál v práci (například přípravě kávy). Někteří Vás ani nevyslechnou a po poležení otázky rovnou odejdou.

Prvních pár dní mi trvalo, než jsem pochopila, že “How ya going” je jen frází a nikoho tady ve skutečnosti nezajímá, jak se máte. Netvrdím, že je to tak pokaždé. Jsou situace, kdy o Vás lidé jeví skutečný zájem a konverzace se tak rozvine, ale ve většině případů jste jim ukradení a tahle fráze je jen součastí klientského servisu a určité normy, na kterou jsou tu všichni zvyklí, a kterou všichni požadují.

Rada zní: Odpovídejte jen běžně, jako například “Good, thanks, how are ya?” avšak nečekejte, že Vám někdo odvětí víc než “fine”, pokud vůbec. Když však budete někoho zajímat, kontakt s Vámi naváže a bude Vás zpovídat. A nebojte, díky akcentu pár takových lidí jistě potkáte.

6. Přátelství s místními

Další tvrdou realitou je fakt, že australské přátele si budete hledat velmi těžko. Tuhle skutečnost píši nejen na základě mé zkušenosti, ale také na základě zkušenosti celé řady lidí, ať už mých přátel a známých, či jejich přátel, kteří v Austrálii žili či žijí. Drtivá většina nemá mezi kamarády nikoho z “rodilých” obyvatel.

Proč? No, ruku na srdce, kolik z Vás má zahraničních přátel? A nepočítám pracovní kolegy, ale skutečné přátelé. Většina lidí v ČR nepřijde moc do styku s cizinci pokud to nejsou jejich kolegové. Stejně tak jako Češi ani Australané cizince nevyhledávájí.

Já sama mám v toto směru velkou výhodu, a tou je můj pratner. Jen díky němu se dostávám mezi Australany, kteří mě nějakým způsobem tolerují. Zárověň také žiji v komunitě o 1000 obyvatelích, tudíž mám více příležitostí s lidmi prohodit pár slov, než kdybych žila ve velkém městě. 

Myslím, že až tady si člověk uvědomí, že vytvořit s někým skutečné přátelství, a potkat někoho, kdo Vás má rád a zajímáte ho, je něco, čeho bychom si měli náležitě vážit, protože to rozhodně není samozřejmostí.

Rada zní: Zkuste využít každé příležitosti, jak trávit čas s rodilými mluvčími, jako například různé sporty, eventy, lokální akce, online dating, dobrovolničení, zkrátka cokoliv, kde alespoň trochu můžete komunikovat, socializovat se. Buďte odrzlí, vlezlí, ptejte se a snažte se navázat konverzaci. Zkuste v sobě najít sílu a prolomit Vaší plachost, pokud jste introverti, tak jako například já.

7. Eastern Europe a Czechoslovakia

Je to sice smutné, ale hodně lidí nemá tušení, kde je Česká Republika. Když se mě zákazníci v práci ptají odkud jsem (díky mému akcentu) velmi často na mou odpověď “I am from the Czech Republic.” dodají : “Aaaaah, oki, Eastern Europe.” anebo v lepším případě: “Ooh yeah, I know Czechoslovakia, my friend’s wife is from this country.”

Z počátku jsem byla poměrně dotčená. V duchu jsem si často říkala: “Kdyby nebylo naší země a Čechů / Čechoslováků, neexistovaly by kontaktní čočky, lidi by neznali krevní skupiny, neměli by elektrické tramvaje, lodní šroub, hromosvod a řadu dalších věcí z té naší Eastern Europe.” Po čase Vás však tenhle nacionalismus přejde a už se jen usmějete a občas, když máte náladu řeknete “Hezky, ale máš poloviční pravdu, ČR je součástí Střední Evropy.” 

Rada zní: Obrňte se trpělivostí a neberte si to osobně. Buďte hrdí na to, že v tomto směru je české školství na výši a z hlediska geografie jsme velmi chytrý národ narozdíl třeba od Australanů. 

8. Diskriminace

Jestli je něco, co jsem od Australanů nečekala, tak je to rasismus a diskriminace. Nevím proč, ale žila jsem v naivitě, že tím že je to multikulturní země, a tím že všichni (kromě původních obyvatel Aboridžinců) jsou tu takzvaně naplavenina, musí zákonitě všichni být velmi tolerantní. No, tak omyl. Bohužel více jak 50% Australanů jsou rasisté, zejména vůči Aboridžincům. Bohužel v Austrálii řada lidí slaví Australian Day a hrdě nosí australské vlajky, opíjí se do němoty, namísto toho, aby cítili vinu za to, co způsobili.

Rasismus a silnou diskriminaci tu však můžete pocítit i na vlastní kůži. Zejména v Northern Territory, kde žijí velmi specifičtí Australané (Bogans).

Připravte se na to, že budete diskriminování za to, odkud jste. Ať už od policie či běžných obyvatel. Zapamatujte si jak strašný je to pocit, a jak smutno Vám z toho je, či jak dotčení budete. Protože je to poměrně dost silný zážitek, který určitě nebudete v danou chvíli očekávat.

Pamatujte si, že až budete v ČR, tak Vás rozhodne nenapadne dívat se skrz prsty na lidi z jiných zemí jako třeba Ukrajiny, Vietnamu. Naopak se takových lidí zastanete, pokud budete svědkem jakékoliv diskriminace, protože co si budeme povídat, ono se to děje i u nás.

Rada zní: Buďte tvrdí a nedejte se.

9. Upřímnost a netaktnost

Nevím, na kolik je znám fakt, že velká řada Australanů je velmi upřímná a velmi často netaktní, že si Australané libují ve škádlení a překračování hranic slušného chování. 

Během doby co tu žiji, jsem nesčetněkrát zažila situace, kdy jsem nevěřila, co se děje. Jedná se o zážitky z Northern Territory, tím netvrdím však, že je třeba nezažijete i v jiných státech Austrálie. Od situací, kdy do Vás někdo strčí a neomluví se, kdy Vás kolegyně beze slova (třeba prosím) odstrčí od kasy, aby si vyměnila peníze (nekecám), kdy Vám lidi neodpoví na pozdrav, po situace, kdy Vám někdo mezi řečí sdělí, že rozhodně nepatříte do jejich party a jste jen tiše tolerováni (btw).

Rada zní: Buďte silní, obrňte se trpělivostí a zkuste se takovým lidem vyhýbat. 

Na závěr bych ráda napsala, že ale ne všichni Australané jsou takoví a musejí se chovat, tak jak píši. Rozhodně bych nechtěla házet všechny do jednoho pytle. Určitě tu potkáte spoustu skvělých, dobrých lidí, se kterými budete rádi trávit čas. Nicméně si myslím, že vždy je lepší být připraven než nemile překvapen.

Život v zahraničí je dobrou zkušeností, a myslím, že by si jej měl vyzkoušet každý. Minimálně proto, aby si člověk srovnal hodnoty a vnitřně dospěl. Nebo třeba také proto, aby zjistil, co chce v životě dělat, něco si v životě dokázal, sám sobě.

Co je však důležité vědět, že život v zahraničí je obohacující, je plný emocí a zážitků. Avšak né vždy je tak děsně sluníčkový a poníkový, jak Vám většina lidí podává. Ono je totiž celkem těžké dát ego stranou a na rovinu přiznat, že ten začátek byl poměrně na hovno.

Rozhodně je to velká výzva a velké posílení Vaší osobnosti. 

Mnoho lidí není schopno takovou psychickou zátež častokrát zvládnout a velmi rychle se vracejí do svých rodných zemí plni vděku. A určitě na tom není nic špatného. Je to zkrátka hodně vysilující.

Dobré je si však taky uvědomit, že každá země má něco, ať už dobrého tak špatného. Tahle zkušenost (ať už krátkodobá či dlouhodobá) Vás minimálně naučí, že spolehnout se musíte vždy výhradně sami na sebe, a že opravdové přátelství je velmi vzácné.

A nebojte se, ti opravdoví přátelé na Vás nezapomenou a budou Vám psát 🙂

Share: