Co se dělo ve světě

Před dvěma měsíci jsem přivedla na svět ten náš malý poklad, tu naší Rozárku. V té době by mě ani ve snu nenapadlo, co nás všechny bude čekat. Po návratu domů jsem pilně zaznamenávala nejdůležitější momenty do knížky „Moje první vzpomínky“, aby vše bylo uchováno, dokud jsem to měla v živé paměti.

Ještě teď si vzpomínám na ten pocit, když jsem psala s úšklebkem název koronavirus na řádek „Co se dělo ve světě v den narození“. Dokonce jsem chvíli zvažovala, zda nemám najít něco víc důležitějšího, protože na tohle za pár let přece zapomeneme. Kéž by…

Honili jsme se za úspěchem, za kariérou, za penězi a luxusem.

Chtěli jsme toho stále víc. Víc vidět, víc vědět, víc zkusit, víc ochutnat, víc vlastnit. Chtěli jsme víc zážitků, víc zkušeností, víc obdivu. Postupně se z nás začala vytrácet slušnost, laskavost, pochopení, skromnost, velkorysost, lidskost a pokora.

A tak jsme se začali během těch let jeden druhému vzdalovat. Nejdřív sousedům, poté přátelům, rodičům, partnerovi, dětem, přírodě, nakonec i sami sobě.

Možná je to jen nešťastná náhoda. Možná jsme si to svým způsobem zasloužili. A přestože je to krutá daň, zejména pak na těch nejslabších, možná nám to konečně pomůže si uvědomit, že ne vše je samozřejmostí. Že nejsme na tomhle světe přece sami, a proto bychom neměli jen sami sobecky za sebe jednat.

Možná, že to přišlo v pravý moment, abychom konečně otevřeli oči a začali něco dělat. Abychom znovu nalezli všechny ty ztracené hodnoty, které tvoří naši společnost, naši kulturu, nás samotné.

Před dvěma měsíci jsem přivedla na svět ten náš malý poklad, tu naší Rozárku. Svatá Rozálie – ochránkyně proti nakažlivým nemocem…

Napsat komentář